Z Namibie na skok do Botswany a k Viktoriiným vodopádům 2012
Namibie je moje srdcovka. Nádherná jihoafrická země, barevná a nesmírně fotogenická, ráj pro fotografy. Země s neobyčejnou krásou a asi jedna z nejhezčích zemí, kterou jsem kdy navštívila a tato dovolená se zařadila mezi moje největší životní zážitky. V Namibii najdete dechberoucí přírodu, červené písečné duny, safari v národním parku Etosha s velkým množstvím zvěře a také několik zajímavých etnik, jako jsou například Himbové nebo Hererové. Oproti Keni, Tanzanii a Jihoafrické republice tady nejsou davy turistů a i na těch nejatraktivnějších místech jsme byli téměř sami.
Po Namibii je nejlepší cestovat autem. Není nutné půjčovat si terénní vůz, pokud sem nepojedete po delších deštích, které trvají od prosince do března a kdy jsou cesty rozbahněné. Silnice v Namibii jsou dvojího typu. Krásné klasické asfaltky ve výborném stavu a potom šotolinové, což je v podstatě ztvrdlý droboučký štěrk a můžete po ní jezdit i celkem velkou rychlostí (klidně i 110km/h). Místní silničáři je pravidelně upravují a tak jsou až na některé výjimky rovné a výborně sjízdné. Tou výjimkou byly silnice, které se po deštích rozjezdí, ztvrdnou a vytvoří hrboly, které vypadají jako roleta. Jízda po takové silnici připomíná tankodrom a musíte vyvinout určitou rychlost, aby se auto "vznášelo" a necítili jste každou nerovnost. My jsme celou zemi procestovali osobním VW Polo z půjčovny a bylo to v pohodě. Až na jeden úsek, kdy jsme asi 200km museli projet právě touto šotolinovou "zvlněnou" silnicí a naše autíčko trpělo.
Naší téměř 3 týdenní cestu po Namibii a dál do Botswany a k Viktoriiným vodopádům jsme začali v Jihoafrické republice v Johannesburku. Letenky do Windheoku v Namibii byly v té době dost drahé, tak jsem zvolila cestu přes JAR, letenka stála kolem 10.000,-Kč. a auto jsem měla zarezervované z ČR. Cena benzínu není v Namibii nijak závratná a jelikož jsme v autě cestovali tři, cenově vyšla tato varianta výhodněji. Cena za 14 denní půjčení auta byla v roce 2012 asi 10.000,-Kč. Auto jsme si vyzvedli na letišti v Johannesburku a vraceli ho v Botswaně na letišti v Livingstonu. A odtud zpátky letadlem (nízko-nákladovkou) do Johannesburku.
Celou Namibii jsme projeli od jihozápadu z JAR až na sever do Botswany a najeli jsme témeř 5 000 Km. Cestu jsem měla rozplánovanou na úseky od 200 do 500 km za den, což při velmi dobré sjízdnosti prázdných silnic a rychlosti i 130 km/h, netrvalo dlouho. Pravda, někdy se cesta trochu protáhla, protože bylo neustále co obdivovat a fotit. Nejen krásné přírodní scenérie, ale i volně žijící zvířata, jako pštrosy, oryxy a různé antilopy, které jsme průběžně po cestě vídali. Z toho byl u vytržení hlavně můj syn, který si připadal jako v ZOO.
V Namibii (jako v celé Jižní Africe) se jezdí vlevo, což může někoho trochu děsit, ale po pár kilometrech si zvyknete a nebude vám to připadat divné. Před cestou je nutné nastudovat základní dopravní předpisy, jako jsou kruhové objezdy a křižovatky. Vzhledem k velmi nízkému silničnímu provozu (někdy jsme za celý den potkali jen tři auta), nebyl s řízením problém. Na kruhovém objezdu se jezdí obráceně a na křižovatce bez značek má přednost ten, kdo přijel první. Když se na křižovatce náhodou setkala více než dvě auta, radši jsme je pustili a jeli jako poslední.
Namibie je jako stvořená pro kempování, toho jsme využili a bylo to dokonalé dobrodružství a romantika. Několikrát jsme sice přespali v hotelu, ale s kempováním v divoké přírodě, s táborákem, grilováním a oblohou Jižního kříže plnou hvězd se to srovnat nedá. Na takové zážitky budete celý život vzpomínat. Kempy jsou po celé zemi hojně rozšířené a najdete je takřka ve všech turisticky zajímavých lokalitách. Jsou výborně vybavené a byla jsem hodně překvapená, když jsem viděla na jaké jsou úrovni. Dostanete svoje kempovací místo, což je plocha hodně velkého obýváku s přípojkou na elektřinu (někdy i vodu) a gril nebo ohniště. V areálu kempu je restaurace, společné sociální zařízení (většinou velmi komfortní) a na několika místech byl i bazén a kuchyně. Dřevo na oheň seženete všude v obchodě, nebo u benzínky a na gril můžete vyzkoušet místní klobásky nebo třeba steak z antilopy. Mimochodem supermarkety jsou v Namibii v každém větším městě a jsou velmi dobře a kvalitně zásobeny. Ani nepoznáte, že jste v Africe. Je vidět, že německý vliv a německá kolonizace Namibie zde zanechaly stopy.
Do Namibie jsme cestovali v květnu, což byl z hlediska počasí ideální měsíc a opravdu jsme měli celé 3 týdny krásné počasí. Jediná nevýhoda byly velmi chladné, místy až mrazivé noci a rána, čemuž jsme museli přizpůsobit oblečení, ale přes den bylo nádherných 28-30 stupňů a modrá obloha. S sebou jsme si vezli kempovací vybavení - stan, spacáky, karimatky a základní kuchyňské potřeby.
Co jsme viděli v Namibii od jihu na sever
Fish River Canyon - je považován za druhý největší kaňon na světě a jeho majestátnost je opravdu ohromující. Je 161 km dlouhý, až 27 km široký a 550 m hluboký. U kaňonu je vyhlídka a můžete si udělat i procházku.
Quivertree Forest – velký porost stromové aloe (někdy je také nazýván jako toulcový strom), který najdete v oblasti u města Keetmanshoop. Ve stejném místě jsou i krásné čedičové skály Gigant's Playground.
Sesriem a Sossusvlei – je část národního parku Namib známá svými červenými dunami. Projít se můžete v Sesriem Canyonu (který se ovšem nedá srovnat s Fish River Canyonem), ale můžete se tady vykoupat. Dále můžete obdivovat majestátní dunu Elim, nebo si "vyběhnout" na Dunu 45. Celá tato oblast je neskutečně krásná, táhne se v délce několika desítek km a cestou se můžete kochat okolní krajinou a červenými písečnými dunami, které se při západu slunce zbarví až do krvava. Zlatým hřebem je Dead Vlei. Vyschlá bílá pánev s torzy 500 let starých stromů obklopená vysokými dunami. Tady si přijdou na své fotografové i milovníci přírody.
Swakopmund – další zajímavé místo na naší trase. Naprosto se vymyká běžným africkým městům a působí spíš jako prázdninové letovisko někde na Baltu. Centrum je malinké, můžete se projít k moři kolem majáku a celkově město působí velmi uspořádaným a čistým dojmem. Prostě pozůstatek po Němcích. Při cestě do Swakopmundu jsme zastavili v městečku Solitaire, které sice není ničím zajímavé, ale vypadalo trochu jako z divokého západu. A hlavní důvod, proč jsme se zde zastavili, byla skvělá místní domácí pekárna. A několik kilometrů před Swakopmundem je Walvis bay, kde můžete vidět lagunu s plameňáky a soliska, kde se těží mořská sůl.
Spitzkoppe (Namibijský Matterhorn) a Branberg – oblast krásných skalních útvarů, můžete zde pobýt i několik dní a máte stále co zajímavého objevovat. My jsme tady z časových důvodů strávili jen necelý den.
Twyfelfontein – místo, kde najdete staré skalní malby a rytiny a také zkamenělý les Petrified Forest. Ten je opravdu jedinečný, protože uvidíte zkamenělé kmeny stromů staré 250 miliónů let, které písek důkladně zakonzervoval. Také se zde hojně vyskytuje neznámější namibijská rostlina-Welwitschia. Je velmi neobvyklá tím, že má pouze pár zkrabacených listů, roste velmi pomalu (1 cm za 5 let) a může žít až 1000 let.
Live muzeum Damara – cestou směr Opuwo je živé muzeum, které ukazuje život v namimbské domorodé vesnici. Je to atrakce pro turisty, ale uděláte si představu, jak taková vesnice vypadá, můžete se podívat i na různá řemesla a jak a čím místní lidé tráví běžný den.
Opuwo – je oblast etnika Himbů a Hererů. Jsou to zajímavé kmeny, které by vydaly na celý článek. Ale v krátkosti. Hererské ženy se vyznačují na Afriku velmi netradičním oděvem, což jsou dlouhé bohatě nabírané šaty a vysoké klobouky s rohy. Naproti tomu ženy z kočovného kmene Himba jsou oděny velmi spoře, jen v kožené krátké sukni a jinak jsou nahé. Celé tělo včetně vlasů, které mají spleteny do dredů si potírají speciální směsí loje a červené hlíny. Největší raritou těchto žen je, že se vůbec nemyjí. Osobní hygienu vykonávají jakýmsi vykuřováním přírodními prostředky. Muži a děti se myjí občas. Klasickou himbskou vesnici jsme navštívili s chlápkem, kterého jsme zkontaktovali ve městě Opuwo. Jako vstupné do vesnice jsme nakoupili základní potraviny, jako olej, mouku, rýži a těstoviny. Himbové nám ukázali jak a v čem žijí a kupodivu nemyté ženy ani nesmrděly :):). A protože i himbové chodí nakupovat, bylo velmi vtipné vidět polonahé himbky v supermarketu ve městě, jak tlačí nákupní vozík, nebo nabalenou hererku v dlouhých šatech vedle himbské ženy.
Safari v národním parku Etosha – je ideální místo k pozorování a fotografování divoké zvěře. Běžně se zde vyskytují zebry, sloni, žirafy, pakoně, impaly, lvi i nosorožci. V parku můžete jezdit vlastním autem, ale nesmíte chodit pěšky. Jsou zde dva kempy Okaukuejo a Halali. V kempu Okaukuejo je moc pěkná pozorovatelna zvěře s napajedlem, kde můžete sedět celé hodiny a je se stále na co dívat. Kemp Halali má sice také pozorovatelnu, ale žádná zvířata jsme neviděli a i celá oblast kolem kempu byla na zvířata velmi chudá.
Meteorit Hoba – směrem k botswanské hranici je možné vidět největší meteorit na světě, který váží 50 tun.
Mahango safari – tento národní park se nachází u hranic s Angolu a Botswanou. Také ho můžete projíždět vlastním autem, ale pro nás to byl úplný propadák, protože jsme tady žádná zvířata neviděli.
Opustili jsme nádhernou Namibii a přejeli do Botswany. Hned kousek za hranicemi nás překvapilo stádo slonů, které přecházelo silnici.
Co jsme viděli v Botswaně
Národní park Chobe – tady jsme využili možnost lodního safari po stejnojmenné řece Chobe. Je to jedinečná příležitost vidět divoká zvířata z jiného pohledu. Nejčetnější byli sloni, kterými je Botswana proslulá. A také tu byl asi nejkrásnější západ slunce, jaký jsem kdy viděla.
Livingstone - město s koloniálními budovami, pěkným africkým tržištěm a muzeem, před kterým je socha cestovatele Emila Holuba, který jako první zmapoval Viktoriiny vodopády. V muzeu jsme dokonce objevili český výtisk knihy Emila Holuba - Cesta do země Mašukulumbů. Ale hlavně, město Livingstone je výchozí základnou k Viktoriiným vodopádům.
Viktoriiny vodopády
se nacházejí na hranici států Zambie a Zimbabwe na řece Zambezi. Z Livingstonu je to asi 10 km k hraničnímu přechodu do Zambie, ze které jsme vodopády navštívili. Oba státy spojuje 200 m dlouhý most Victoria Falls Bridge. Na hraničním přechodu jsme zaplatili vízum 50 USD a vodopády jsme si ze Zambijské strany prohlédli. Vodopády jsou 100 m vysoké a bezmála 1700 m široké a patří mezi největší vodopády světa. Bývalý manžel si tady užil opravdový adrenalin, a to bungee-jumping z mostu Victoria Falls do řeky Zambezi. V Livingstonu jsme měli objednanou ještě jednu adrenalinovou aktivitu, let vrtulníkem nad vodopády. Nebyla to sice levná záležitost, ale ten zážitek, vidět vodopády z výšky za to stál.
Těžko říct, jaké místo se mi nejvíce líbilo. Každé bylo svým způsobem jedinečné a Namibie se určitě umístila v mém cestovatelském žebříčku na předním místě. Samozřejmě, že v Namibii jsou i další, turisticky velmi atraktivní místa, která stojí za vidění, ale z časových důvodů jsme více nestihli.
Moje cestovní tipy
Do Namibie je potřeba kromě pasu i turistické vízum. Můžete si ho opatřit třemi způsoby.
1. V ČR na honorárním konzulátu https://csnk.cz/, vyřízení trvá týden, stojí 80 EUR a platba probíhá předem bankovním převodem.
2. Po příletu na letišti ve Windhoeku, musíte mít zvací dopis, který vám může vystavit vaše ubytovací zařízení, safari nebo cestovní agentura. Dále itinerář cesty, rezervaci ubytování, zpáteční letenku a zaplatíte poplatek 1080 N$. Lze platit i platební kartou.
3. Na konzulátu v Berlíně, ale tento proces je logisticky náročnější.
Pokud si budete půjčovat auto, nezapomeňte si sjednat kvalitní pojištění a nechat si vystavit mezinárodní řidičák.
Zakupte si velkou automapu.
Vypůjčení terénního auta, případně i se stanem na střeše je finančně celkem drahá záležitost, vystačíte si s osobním autem.
Při kempování v NP Etosha musíte mít rezervaci, tzv. Permit, který si můžete zařídit on-line https://www.etoshanationalpark.org/times-fees.
V kempu Okaukuejo v NP Etosha nenechávejte žádné potraviny bez dozoru na venkovních stolech u stanu. Běžně tam pobíhají šakali a kradou jídlo.
Nejlepší měsíce k návštěvě Namibie je květen a září.
Noci jsou v zimních měsících od dubna do října velmi chladné. Je potřeba se na to připravit a přibalit teplé oblečení a případně vhodný spacák i deku. Deka se vám bude hodit při nočním pozorování zvířat u napajedla v NP Etosha.
Obuv nikdy nenechávejte před stanem a oblečení si preventivně kontrolujte pro případ, že by se vám tam usídlil nějaký nezvaný host.
Přibalte si vhodnou trekovou obuv.
Při cestě do Namibie nebo Botswany doporučuji navštívit i Viktoriiny vodopády. Vzhledem k obtížnější dostupnosti je to jedinečná příležitost, jak tento přírodní skvost vidět.
Na návštěvu Namibie si vyčleňte alespoň 3 týdny.
Do Botswany vízum nepotřebujete, ČR má bezvízový styk.