Peru a Bolívie za 4 týdny 2014
Když se řekne Peru, každý si vybaví Machu Picchu, planinu Nazca, jezero Titicaca nebo Cuzco. Ale Peru toho nabízí mnohem víc. Zemi Inků dominují Andy, druhé největší pohoří na planetě s výškou přes 6.000 m n.m. Peru má bohatou historii a velké množství historických památek, ať už z doby Incké říše, nebo z doby španělské kolonizace. V Peru najdete i pěknou a národní parky. Můžete se vydat na horské treky, nebo do amazonské džungle. Peru si zachovává i své kulturní tradice. Různé fiesty (oslavy) se konají v každém městě, či vesnici a jsou spojeny nejen s náboženskými svátky, ale i s jídlem a pitím, tancem a tradičními peruánskými kroji. Peru vás bude bavit i překvapovat.
Když se řekne Bolívie, někdo si možná vybaví La Paz – nejvýše položené hlavní město na světě, Salar – největší solnou pláň na světě a ženy s copy a s tradičními buřinkami. Ale málokdo tuší, jak je Bolívie krásná a rozmanitá a opravdu mě mile překvapila. Není tolik turisticky oblíbená jako Peru (což nechápu proč) a mě osobně se Bolívie líbila mnohem víc. Protože jsem milovnice přírody, tak tahle země mě doslova "dostala" a okouzlila svou drsnou krásou. Volně pasoucí se lamy, nekonečné pláně Altiplana, barevná jezera s planeňáky, zasněžené vrcholky And a skutečnost, že jsem ve výšce i 5.000 m n.m., ve mně vyvolaly pocit, že jsem na jiné planetě. Tím, že se většina území Bolívie rozkládá na náhorní plošině And tzv. Altiplanu a jen na severu se svažuje do amazonské nížiny, je tato země plná kontrastů.
Když obě země srovnám, Peru – hodně turistické, je tam oproti Bolívii draho, ale služby jsou na vyšší úrovni. Je zde více historických památek a měst a oproti Bolívii působí kultivovanějším dojmem. Na druhou stranu příroda mě až tak neoslnila, ale možná jsme jen nebyli na správných místech. Bolívie – velmi chudá země (i když oplývá velkým nerostným bohatstvím), méně turistů a je tady levně. Nenajdete zde žádná významná historická města, ale vyváží to neskutečně krásná příroda.
Jedno ale mají obě země společné, a to je koka. Patří k běžné součásti života Peruánců i Bolivijců. Buď se popíjí ve formě čaje nebo se čerstvá žvýká a seženete jí buď na tržišti, nebo se prodává přímo na ulici. A samozřejmě, že i my jsme jí vyzkoušeli. Čaj z koky nám uvařili v každé občerstvovně, ten byl dobrý, ale žvýkání nic moc. Musíte listy důkladně rozkousat a potom si je jazykem nacpat do tváře a nechat působit. Žádné euforické účinky jsem nepozorovala, jen jsem vypadala jako sysel. Koka prý preventivně účinkuje proti výškové nemoci, no nevím, asi jsme žvýkali a popíjeli málo, protože jsme jí stejně onemocněli. Více se o výškové nemoci dočtete v odstavci "Moje Cestovní tipy." na konci tohoto článku a také v záložce Cestovní tipy a doporučení.
Pro tuto cestu jsem našla kombinované letenky z Bruselu do Limy a z La Pazu do Londýna a na tu dobu (r.2014) byly celkem drahé. Jedna letenka stála 16.500,- Kč vč. 2 zavazadel. Letecké "přískoky" po Evropě jsem vyřešila nízko-nákladovkami za pár korun. Peru jsme procestovali místními, převážně nočními dálkovými autobusy společnosti Cruz del sur na velmi dobré úrovni od Limy směrem na jih k bolívijským hranicím. A Bolívii jsme též projeli místními autobusy (ty už byly o dost horší) a využili jsme i jeden místní letecký spoj z La Pazu do bolívijské Amazonie a zpět. Tento let byl trochu adrenalinová záležitost. Přelétávali jsme Andy, nebylo dobré počasí, stroj nebyl nejnovější, hodně malý (tak pro 20 cestujících) a dost to s námi házelo. Těsně pod námi zasněžené Andy, a když jsem si vzpomněla na film o havárii letadla s uruguayskými ragbisty, nebylo mi úplně dobře. Jediná zajímavá věc na tomto letu byla možnost vidět kokpit letadla i s piloty. Navštívili jsme lodí i jezero Titicaca a kromě plovoucích rákosových ostrovů i ostrov Amantani a Taquile. Ve městech jsme jezdili taxi a také jsme několikrát využili místní cestovní agentury na lokální výlety.
Pro cestu do Peru a Bolívie jsem vybrala měsíc květen a měli jsme po celou dobu krásné počasí. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce, ve které jsme se většinu pobytu pohybovali, jsme s sebou vezli kromě triček a šortek i velmi teplé oblečení včetně čepice a vlastní spacák. Hlavně v Bolívii byly mrazivé noci, běžně i -15 ºC i více. Přes den bylo sice nad nulou, ale žádné vedro. Letní oblečení jsme využili jen v části Peru a potom v bolívijské Amazonii.
Co jsme viděli v Peru od Limy na jih
Planina Nazca – záhadné obrazce, které jsou vidět jen z výšky. Zaplatili jsme si půl hodinový let malým letadélkem a prohlédli si obrazce zvířat, rostlin a různých figur. V oblasti Nazca jsme navštívili i hřbitov Chauchilla, kde jsou hrobky s prastarými mumiemi a akvadukty v Cantallu, které jsou dodnes v provozu a slouží k zavlažování polí.
Arequipa – druhé největší peruánské město s klášterem Santa Catallina a několika dalšími zajímavostmi, jako je Casa De Moral, most Puente Fierro navržený Eiffelem, muzeum Santury nebo rozhledna s vyhlídkou na sopku Misti.
Colca Canyon – 100 km dlouhý kaňon a hluboký mezi 1.000 a 3.000 m jsme navštívili ze dvou důvodů. Jednak to byla návštěva vesnic Chivay a Yangue, kde žijí původní etnika a ženy nosí nádherně a bohatě vyšívané kroje. Asi 4 km za vesnicí Chivay jsou horké prameny La Calera. Z vesnice k nim dojdete krásnou procházkou a můžete se tady vykoupat v horké vodě s léčivými účinky. A druhý důvod, proč jsme chtěli kaňon vidět byli kondoři. Z vyhlídky Cruz Del Cóndor je možné kondory spatřit jak se vznáší ve vzdušných proudech. Nejlepší doba k jejich pozorování je od 8 do 10 hod. a od 16 do 18 hod. Colca Canyon jsme si projeli s místní cestovní agenturou, kterou jsme si našli v Arequipě. Bohužel, tady nás přepadla výšková nemoc, o které se zmiňuji v záložce Cestovní tipy a doporučení.
Cuzco – je kouzelné historické město. Pěší procházku je nejlepší začít na náměstí Plaza de Armas, které lemují koloniální budovy s krásnými balkóny. Nezapomeňte navštívit Museo Inka a incké rozvaliny Coricancha a místní tržiště. Další zajímavostí jsou obrovské rozvaliny Sacsaywamán, které najdete kousek za městem Cuzco a cesta z Plaza de Armas sem trvá pěšky 30-50 minut.
Pisac – hezké městečko, které tvoří dvě části, koloniální u řeky a dále Incká citadela vysoko nad vsí a vypadá jako zmenšenina Machu Picchu. Cestu k citadele si můžete ukrátit jízdou taxi, který vás vyveze po 7,5 km dlouhé silnici ke vchodu na stezku. Hodně zajímavé jsou zemědělské terasy a ve městě obrovské pece na chleba. Cestu zpátky můžete jít pěšky, zabere vám to asi 1 ½ hodiny. V Pisacu je skvělý a levný řemeslný trh, kde nakoupíte typické peruánské suvenýry za dobré peníze.
Olantayambo – malé, malebné město (spíše větší vesnice) s nejzachovalejší inckou urbanistikou. Úzké dlážděné uličky jsou nepřetržitě obydleny od 13. století a je to také důležitý dopravní uzel při cestě na Machu Picchu. Jezdí odtud turistický vlak Inca Rail https://incarail.com/en s prosklenou panoramatickou střechou do Aguas Calientes, což je výchozí bod na Machu Picchu a cesta trvá asi 2 hodiny.
Machu Picchu – ikona a perla Peru. Z Aguas Calientes vyjíždějí od hlavní silnice četné autobusy na Machu Picchu a k tomuto místu asi není co dodávat. Návštěva tohoto jedinečného inckého města je asi pro každého zlatým hřebem při návštěvě Peru. Je nutné, udělat si dlouho s předstihem rezervaci vstupu na určitý den https://peruways.com/tickets-machu-picchu/, jinak se nemáte šanci tuto atraktivní památku navštívit.
Puno – rušné místo, ze kterého se pořádají výlety na jezero Titicaca. My jsme odtud podnikli kombinovaný výlet s místní cestovní agenturou na tři ostrovy. Plovoucí rákosové ostrovy Uros, kde máte možnost vidět tradiční způsob života Peruánců. Z rákosu, zvaný totura se budují nejen ostrovy, ale i obydlí a lodě. Ostrovy jsou ukotveny ke dnu a postupně se rákos vrství. Když spodní vrtva uhnije, přidá se nové rákosí a tak stále dokola. Je to sice velmi zajímavé, ale trochu jsme měli podezření, že ostrovy nebyly úplně autentické. Připadalo nám, že je to hlavně atrakce pro turisty a místní na ostrovech nežijí, ale "chodí sem jen do práce". Zato další ostrovy Amantani a Taquile celkem autentické byly. Na ostrově Amantani nosí místní ženy i muži tradiční kroje a i přes trochu komerční nádech byl pobyt na ostrově opravdu jedinečný zážitek. Ostrované vás nechají nahlédnout do svého způsobu života. Spali jsme 1 noc v místní rodině, povečeřeli s nimi a večer zavítali do vesnické "hospody" , kde nám připravili kulturní program a zatančili jsme si místní tance. Přes den jsme pozorovali ženy v krásných vyšívaných krojích, jak posedávají na návsi a kolektivně pletou čepice a jiné ručně pletené výrobky. Ostrov Taquile je rozlohou celkem malý, má jen 7 km2, je obydlení po tisíce let a trochu připomíná Středomoří. Místní muži nosí zvláštní barevné čepice, které vypadají jako noční čepičky a pletou si je sami. Ženatí muži nosí červené a svobodní červeno-bílé.
Ostrovem Amantami jsme se rozloučili s Peru a přesunuli se přes hraniční přechod Yunguyo do bolívijské Copacabany a dále do La Pazu.
Co jsme viděli v Bolívii
La Paz – nejvýše položené hlavní město světa a administrativně je považováno za hlavní město Bolívie. Druhé hlavní město Bolívie je Sucre. La Paz leží ve výšce necelých 4.000 m.n.m. a najdete zde kromě koloniálních staveb i náměstí Plaza San Francisco, několik muzeí, Prezidentský palác, náměstí Murillo nebo trh čarodejnic Mercado los Brujos. Trh čarodejnic je ulice, kde se prodávají produkty přírodní medicíny, různé talismany nebo i sušená lamí embrya, která se dávají do základů domů, aby přinesla majiteli štěstí. Kousek za městem je údolí Moon valey, kde si můžete prohlédnout zajímavé skalní útvary. La paz disponuje i několika lanovkami, které spojují obě části města a je z nich krásný výhled.
Město Rurrenabaque (Rurre) a Bolívijská Amazonie – letadlem jsme přeletěli Andy a téměř ze 4.000 m.n.m. jsme se ocitli v Amazonské nížině. Město Rurre je výchozím bodem k poznávání Amazonie. Měli jsme objednaný 3 denní pobyt v džungli přes agenturu Max Jungle. Velkou zajímavostí je, že tuto agenturu vlastní Češka Tereza, která se vdala za domorodého indiána a zapustila zde kořeny. Zkontaktovala jsem jí a měli jsme perfektní servis. Průvodce do džungle nám dělal právě její manžel, byl úžasný a dokonce uměl i několik slov česky. Z tohoto výletu máme neopakovatelné vzpomínky, spali jsme v džungli, vyráběli šperky z přírodních materiálů, zúčastnili jsme se rituálu Pachamama (Matka Země), která je u domorodých obyvatel velmi uctívaná a dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o Amazonské džungli. Náš průvodce (manžel Terezy) chytal zvířata holýma rukama a přinesl nám ukázat hada, nebo malá divoká prasátka.
Potosí – město samotné není ničím zajímavé, ale dominuje mu hora Cerro Rico (Bohatá hora) s obrovskými zásobami stříbra, které v roce 1545 objevili Španělé. Je to jeden z největších stříbrných dolů na světě a v rámci organizované prohlídky jsme si mohli prohlédnou jednak důl, a potom i "výrobnu" stříbra, kde se v primitivních podmínkách chemickými procesy z rudy stříbro získává. Na trhu jsme koupili dynamit :):):) jako dárek pro horníky. Nahlédli jsme do každodenního života místních horníků, a když jsem důl viděla, měla jsem pocit, že jsem se ocitla ve středověku. Neskutečná a nebezpečná dřina, špatně placená, žádné moderní technologie a veškeré stříbro se těží ručně jen za pomocí dynamitu, zbíječek a lopat. I vozíky s vytěženou rudou se vyvážejí na povrch pouze lidskou silou. Ve štolách jsme se místy museli dokonce plazit i po břiše a tento zážitek ve mně zanechal velmi silnou stopu.
Salar de Uyuni– je největší solná pláň na světě ve výšce téměř 4.000 m.n.m. a je vidět i z vesmíru. My jsme jí navštívili s agenturou Quechua connection https://quechuaconnection4wd.com/en/ během tří denního výletu, který zahrnoval kromě Salaru i návštěvu Kaktusových ostrovů, Hřbitova vlaků, barevná jezera Altiplana s plameňáky, domorodé vesnice, přírodní horké prameny a kousíček pouště Salvador Dalí u chilských hranic. Přespali jsme v solném "hotelu" (spíš ubytovně), který byl postavený ze solných kvádrů. Nebylo zde žádné topení, což vzhledem k nočním teplotám -15 ºC byl trochu problém. Naše postel byla též ze soli, spali jsme ve svém spacáku, navlečení do veškerého oblečení co jsme měli s sebou a ještě nám poskytli další pokrývky, takže jsme leželi asi pod 30 cm vrstvou všeho možného, s hlavou schovanou ve spacáku a stejně nám byla zima. Navíc, jeden večer se rozpoutala velká písečná bouře s vichřicí, takže vypadla i elektřina a celý hotel se otřásal, jako kdyby měl každou chvíli spadnout. Když jsem se po téměř probdělé noci ráno vysoukala ze všech přikrývek, měla jsem v posteli a na peřinách asi milimetrovou vrstvu písku. I navzdory tomuto diskomfortu tenhle výlet za to stál.
Silnice smrti (Yungas Road) a zjezd na horském kole – tato silnice je označována jako nejnebezpečnější silnice na světe a ještě donedávna sloužila jako plnohodnotná obousměrná silnice pro veškerou dopravu včetně autobusů a náklaďáků. Místy není široká ani 3 metry a každoročně zde zahynulo i 300 lidí, protože se dopravní prostředky prostě nevyhnuly a zřítily se ze srázu. Dnes slouží jako turistická atrakce, kde se pořádají sjezdy na horských kolech a sem tam můžete ještě nějaké auto potkat. Silnice je dlouhá 60 km začíná v La Pazu ve výšce kolem 4.000 m.n.m. a končí v Coriocu téměř v nížině. My jsme si objednali tuto skvělou adrenalinovou aktivitu přes společnost Barracuda https://barracudabiking.com/ v La Pazu a celou silnici (60 km) jsme si sjeli na kole. V místě našeho cíle jsme si ještě dopřáli Zipp line nad dlouhou hlubokou roklí, kde jsme se řítili zavěšení na laně rychlostí až 80 km/h.
Tuto kombinovanou cestu do Peru a Bolívie bych zařadila mezi topku našich dovolených. Každá země byla něčím výjimečná a připravila nám vzrušující a neopakovatelné zážitky.
Moje cestovní tipy
Při cestě do Peru i Bolívie již není potřeba vízum za účelem turistiky.
Nepodceňujte výškovou nemoc a buďte na ní připraveni ať už postupnou aklimatizací, léky, nebo i případným sestupem do nižších poloh. Výšková nemoc se projevuje bolestí hlavy+některým z následujících příznaků: nevolnost, nechutenství, zvracení, únava slabost, malátnost, dušnost, nespavost, vrávoravá chůze. V žádném případě nepijte alkohol, neberte léky na spaní a pijte hodně tekutin.
V Peru při jízdách dálkovými autobusy hlavně přes noc nedávejte žádné příruční batohy s doklady do horních přihrádek autobusu a zavazadla mějte stále pod dohledem.
Taxíkáři v Peru jsou lehce "vyčůraní" a těží z turistické atraktivnosti své země. Vždy se domluvte předem na konkrétní částce a buďte neoblomní při placení. Několikrát se nám stalo, že jsem se s taxikářem hodně dohadovala (tedy mu spíše česky nadávala), protože nechtěl dodržet smluvenou částku.
Peru není úplně levná země, hlavně za vše, co se točí kolem turistů dost zaplatíte, což nás trochu otrávilo.
Nenechte si ujít peruánská tržiště. Objevíte tady kromě jiného velké množství různých druhů brambor (někde jsem četla, že i kolem 50ti), všech možných tvarů, barev a velikostí. Také zde připravují koktejly z malých žabiček, které plavou v umyvadle. To mi tedy neudělalo úplně dobře.
Pro návštěvu Machu Picchu si s hodně velkým předstihem zajistěte vstupenku. Je zde stanoven denní limit návštěvníků. Přibalte si vodu a jídlo, na místě jsou velmi drahé.
Zabalte si s sebou vlastní spacák a teplé oblečení.
Nebojte se výletu buď do Bolívijské nebo Peruánské Amazonie. Je to bezpečné a budete mít vzpomínky na celý život.
V Bolívii najdete v restauraci levné menu pod názvem Almuerza.
V Bolívii je na naše poměry velmi levně a měla jsem i osobní pocit, že jsou k turistům příjemnější než v Peru.