Jestli patříte mezi ty šťastlivce, kteří ovládají angličtinu velmi dobře nebo výborně, máte při cestování velkou výhodu. Mladším ročníkům to asi připadá jako samozřejmost, ale my starší víme, jak to v minulosti s výukou cizích jazyků bylo. Ač jsem se snažila, prostě jsem se pořádně anglicky už nikdy nenaučila. Jak jsem se zmínila v úvodu, moje znalost angličtiny je opravdu jen na základní úrovni. Ale i s takto mizerným jazykovým vybavením se dá cestovat a nenechte se tím odradit. Zatím se mi nestalo, že bych se někde a nějak nedomluvila. Ideální pomůckou je Google překladač v mobilu, kde si zvolíte jazyk, do kterého chcete z češtiny překládat a naopak, a nebo si můžete pořídit kapesní hlasový překladač. Navíc, v některých zemích je vám i výborná znalost angličtiny úplně k ničemu, protože se s ní stejně, až na pár výjimek nedomluvíte. Tuto zkušenost mám hlavně z Jižní Ameriky a i Střední Ameriky, kde jsou úředními jazyky španělština a portugalština a anglicky se mnohdy nedomluvíte ani v hotelu. O restauraci ani nemluvím a na jídelní lístky v angličtině narazíte jen sporadicky. Takže bez překladače se stejně neobejdete, pokud nechcete mít na talíři úplné překvapení. V Asii a v Africe je to s angličtinou lepší, tam se domluvíte. Někdo umí velmi dobře, někdo stejně blbě jako já a někdo vůbec. Výjimkou všude po světě jsou místní cestovní agentury, kde průvodci většinou mluví anglicky opravdu na dobré úrovni a jejich služeb využíváme na místa, kam se po vlastní ose dopravit nedá. A tady nastává určitý jazykový hendikep, protože jim rozumím špatně, nebo vůbec, ale ani to mě od cestování neodradilo a to základní jsem vždycky pochopila. Samozřejmě, že se tím pádem nedozvím spoustu zajímavostí, ale máme přeci Wikipedii a internet, kde si můžu zpětně vše najít. Hlavní je, že se se neochudím o zážitky. Třeba o návštěvu domorodé vesnice, panenskou přírodu, nedotčené pláže, šnorchlování na korálových útesech nebo o pobyt v amazonské džungli.