Cestovní tipy a doporučení

Při cestování ctěte zvyklosti a kulturu dané země, chovejte se pokorně, ohleduplně a mějte na paměti, že jste jen turista, který je na návštěvě. 

• Cestovní pojištění. Před vaší cestou si vždy sjednejte cestovní pojištění, doporučuji s neomezeným limitem. I když se vám bude zdát pojistné krytí do výše několika miliónů dostatečné, nemusí to v případě závažných zdravotních problémů stačit. Už jenom repatriace speciálním  letadlem může stát miliony. Můj tip je pojišťovna Direct        https://www.direct.cz/cestovko?s=0, kde si vždy cestovní pojištění sjednáváme s neomezeným limitem. Nevím, jestli v součas né době tento produkt nabízí i jiné pojišťovny, ale v minulosti jsme nic lepšího nenašli. A jestli máte v plánu půjčit si v destinaci auto,  Direct má v balíčku cestovního pojištění i možnost připojištění auta s nulovou spoluúčastí, což jsme již také několikrát využili. Jiné připojištění jako je ztráta zavazadel, pojištění odpovědnosti atd. si nesjednáváme. Jak by probíhalo případné pojistné plnění nevím, naštěstí jsme to nikdy nepotřebovali.

• Peníze a bankomaty. Na cesty se mi osvědčila dolarová hotovost v kombinaci s platební kartou. Vyměňuji si jen nové 100 dolarové bankovky, které mají modrý bezpečnostní pruh a jsou v oběhu od r.2013. Nebudete mít tím pádem ve směnárně v zahraničí žádný problém, ale bankovky nesmí být poškozené, natržené, zmuchlané nebo popsané, jinak vám je nevezmou. Každou bankovku důkladně kontrolují a paradoxem je, že čím méně vyspělé země jsou, tím více na perfektních bankovkách bazírují.  V Panamě, v Kambodži i na Kubě je dolar oficiální měna, takže do směnárny ani nemusíte. Využívejte jen oficiální směnárny nebo hotely, měnit peníze na ulici nedoporučuji.

  Výběr z bankomatu jsem odbourala úplně. Jednak si banky účtují, nebo účtovaly nemalé poplatky a potom výběr ze zahraničních bankomatů byl pro mě naprosto stresová záležitost. Zvlášť, když neumíte pořádně anglicky a neznáte jejich systém, který je v každé zemi jiný. Několikrát se nám stalo, že jsme museli požádat místní, aby nám s výběrem pomohli. Dokonce nám jeden bankomat v odlehlém horském městečku v Kambodži vydal falešnou 100 dolarovku, což jsme zjistili až při placení v restauraci. S platební kartou v dnešní době zaplatíte téměř všude a sami se tak můžete rozhodnout, kolik hotovosti si s sebou vezmete. Při platbě kartou vždy plaťte v místní měně, nikoliv v Kč. Někdy se vás prodavač zeptá v jaké měně chcete platit, někdy je nutné na platebním terminálu měnu zadat. Přepočet kurzu v místní měně je výhodnější, než kdyby jste platili v českých korunách. Ubytování platíme kartou vždycky pokud to podmínky rezervace umožňují.

• Letiště ve světě. Při odletu buďte na letišti s velkým předstihem, 2 hodiny jsou opravdu hraniční, spíše 2 a půl hodiny i více před odletem. Téměř ve všech velkoměstech jsou letiště obrovská, mají několik terminálů a oproti tomu je naše mezinárodní letiště Václava Havla takové "letišťátko " s malým provozem, které bych přirovnala k místnímu regionálnímu letišti. Je běžné, že letecké společnosti mají kromě přepážek i samo-odbavovací automaty, kde si vytisknete palubní vstupenku a někde si dokonce odbavíte i zavazadlo. U automatů bývá vždy přítomen asistent, který vám v případě problémů s odbavením pomůže. I když se bez komplikací samo-obslužně odbavíte, čeká vás ještě fronta k bezpečnostní kontrole a dále další, většinou velká fronta k imigrační přepážce, ve která můžete strávit hodně času. V případě, že samo-obslužné odbavovací automaty nejsou k dispozici, nebo nastane nějaký problém a musíte se odbavit u klasické přepážky, počítejte i s 1 hodinovým čekáním ve frontě. Nefunguje to jako na pražském letišti, že jedna nebo více přepážek, rovná se jedna konkrétní destinace. Většinou jsem se setkala s tím, že jedna letecká společnost odbavuje na několika přepážkách lety své společnosti do všech destinací najednou. To znamená, že např. u přepážky KLM se odbavují ve stejnou dobu  všechna letadla KLM, které odlétají v podobný čas. Takže se může stát, že odbavují třeba 3 i více letadel zároveň. Když si k tomu přičtu další dvě výše zmíněné fronty, tak 2 a půl hodiny jsou jen tak, tak. Také se nám několikrát  stalo, že jsme běželi přes celé letiště a modlili se, aby nám nezavřeli Gate.

• Očkování je další nezbytností cestovatele. Základ je očkování proti žloutence (celoživotně) a břišnímu tyfu (na 3 roky). Do některých zemí je nutné i očkování proti žluté zimnici (celoživotně) a bez něj vás na své území ani nepustí. Další očkování např. proti vzteklině a nově i proti horečce dengue je na vašem uvážení. Doporučuji před cestou s větším předstihem navštívit některé z Center cestovní medicíny, kde vám poradí a zároveň vás i naočkují.

• Antimalarika my cestách neužíváme, protože je k nim kontraindikací alkohol a kdo by si nechtěl dát o dovolené nějaký ten drink, že. Riziko nákazou v malarických oblastech řešíme kvalitním repelentem Predator Max s 50% účinné látky, který je testován i v tropických oblastech. Je sice dražší, ale účinnost máme vyzkoušenou.

• Základní lékárnička a léky proti průjmu. Vždy s sebou vozíme léky na bolest, teplotu, dezinfekci na kůži a na ruce, Fenistil gel, černé uhlí, 3 denní antibiotika, antibiotickou mast, Panthenol spray a hlavně léky proti průjmu a hydratační sáčky (např. Kulíšek). Kromě volně prodejného Imodia i tablety Ercefuryl,  který je sice na předpis, ale obvoďák nám ho na přání předepíše. Nehradí ho pojišťovna, ale dobře funguje i na úporné průjmy, kde neúčinkují běžně volně prodejné léky a několikrát nás zachránil. V Egyptě se volně prodává pod názvem Antinal a zabírá na tzv. faraonovu pomstu. K tomuto tématu mám doporučení ze zkušeností mého manžela - pokud budete popíjet pivo nebo jiný nápoj z plechovky, vždy si preventivně víčko před otevřením důkladně umyjte!

  Cestovatelský průjem je bohužel nevyzpytatelná nepříjemnost při cestování do exotiky. Může se stát, že vás přepadne i přes veškerá preventivní hygienická opatření, takže tím nebuďte zaskočeni. 

• Výšková nemoc vás může postihnout ve vysokých nadmořských výškách od 2500m. Je to zjednodušeně otok mozku nebo plic z nedostatku kyslíku. Pokud se budete pohybovat v horských oblastech, měli byste se postupně aklimatizovat. My, i když jsme dodržovali všechna obecná doporučení a pravidla aklimatizace, stejně jsme se jí nevyhnuli. U nás se projevila v Peru asi ve 3000m nevolností, zvracením a bolestí hlavy. Nám pomohl lék Diluran, který jsem vezla s sebou. Sice se primárně užívá k léčbě nitroočního tlaku a je na recept, ale na výškovou nemoc nám byl v Česku doporučen a fungoval. Do rána nám bylo celkem dobře a mohli jsme pokračovat v cestě a už bez dalších problémů. Pozor - i když jste jednou výškovou nemoc prodělali, neznamená to, že jste vůči ní imunní a nemůžete jí při další cestě onemocnět znovu.

• Opalovací krémy používejte s faktorem 50. Sluneční záření je kolem rovníku opravdu hodně intenzivní a snadno se můžete spálit. A nezapomeňte si mazat nárty, jejich spálení je hodně bolestivá záležitost a na pár dní by jste byli odkázání jen na uzavřené boty s ponožkou.

• Batoh nebo kufr? Doporučuji rozhodně batoh pokud si neplánujete půjčovat auto, nebo jezdit jen taxíkem. Při pěších přesunech je praktičtější, zdolávat schody v metru, nebo se s kufrem brodit v písku na pláži není nic příjemného. A navíc, na rovné asfaltové chodníky narazíte spíš výjimečně.

• Kontrola obuvi a oblečení. Doporučuji si před oblékáním a obouváním vše preventivně zkontrolovat a vyklepat, což jsme sice nikdy nedělali, ale po špatné zkušenosti dělat budeme. Toto opatření platí hlavně pokud budete bydlet v nějakém bungalovu,  v přírodě, nebo v její blízkosti. Bungalovy většinou nejsou neprodyšně uzavřeny a může se stát, že si nějaké zvířátko ve vaší botě, nebo svršku ustele. V Amazonii se manželovi zabydlel v botě pavouk a při nazouvání bot utrpěl menší šok. Naštěstí ho neštípl. Pavouka jsme nabrali do pytlíku a odnesli na identifikaci k našemu průvodci. Ten poznal, že je to mládě tarantule a ujistil nás, že baby-tarantule ještě není jedovatá. Druhý den na mě při oblékání plavek vypadl z podprsenky další pavouček. Sice jsem se dost lekla, ale už jsem nehysterčila, protože to byla zase "jen baby-tarantule".

• Do buddhistických a hinduistických zemí si s sebou přibalte velký plážový šátek (sarong). Bude se vám hodit při návštěvě místních chrámů a pagod, kde musíte mít zakrytá kolena. A týká se to i mužů! Případně si ho v místní destinaci zakupte a přivezte si tak i originální suvenýr.

• Fotografování a natáčení místních lidí má v exotice určitá pravidla. V Jižní Africe je to trochu problém, tam to vyloženě nemají rádi a dokážou být velmi nepříjemní. Pokud si budete chtít černoušky vyfotit, nebo natočit, vždy se zeptejte, někdy se setkáte i se vstřícným přístupem. Nebo to dělejte pokud možno nenápadně, aby vás neviděli. V momentě, kdy zjistí, že je bez svolení fotíte, budou po vás chtít v lepším případě peníze, v tom horším dokážou být velmi nepříjemní. V Asii, ve Střední a Jižní Americe jsou k focení tolerantní. Ale pokud nebudete dělat momentky, je lepší se také ze slušnosti zeptat, jestli můžete fotit. Peníze po vás chtít nebudou. Nikdy nefotografujte a nenatáčejte vojenské a policejní objekty.

• Stravování v exotice. Většinou kombinujeme pouliční stánky, jídelny pro místní a levné restaurace. Snažíme se vyhýbat fast foodům (KFC, McDonald apod.), protože tohle jídlo si můžu dát doma. Ale někdy opravdu jiná možnost není. Rádi ochutnáváme místní jídla, ale musím předem vědět co jím za maso. Žádné hady, žáby, hmyz, krysy, vnitřnosti a podobné lahůdky, které jsou oblíbené zejména v Asii, zásadně nejíme a jsme v tomto konzervativní. Experimenty neděláme, ale chápu, že někdo tyto gastronomické speciality vyhledává. Pokrmy na ulici musí vypadat čerstvě a také bez přítomnosti hejna much. Nejlepší možnost jak si jídlo prohlédnout, jsou grily na ulici nebo samoobslužné restaurace. Čerstvé zeleninové saláty jsou trochu riziko, protože nevíte v jaké vodě zeleninu myjí a to samé platí i o ledu v nápojích.  Samozřejmostí je pití a čištění zubů jen z balené vody. Skvělá jsou tržiště, kde si můžete koupit různé místní exotické ovoce, je čerstvé a hlavně zralé. Před oloupáním je nezapomeňte umýt pitnou vodou. A nesmím zapomenout na fresh džusy z čerstvého ovoce, které jsou opravdu výborné a levné. Jenom jednou na našich cestách a to v Barmě, jsme jedli pouze v "lepších" restauracích, protože na pouliční speciality jsme neměli odvahu.

• SIM kartu doporučuji na místě zakoupit. Je poměrně levná a seženete jí všude. Sice v hotelech i v některých restauracích dobře funguje Wifi, ale je lepší mít internet stále k dispozici. Google překladač a mapy vám v off-line režimu nepoběží. Vždy si před odjezdem na dovolenou u svého operátora zablokujte datový rooming. V případě omylem použitých dat byste se nedoplatili.

• Víza. S některými státy zejména v JV Asii nemáme bezvízový styk. Na stránkách MZV https://mzv.gov.cz/jnp/ jsou veškeré aktuální informace ohledně víz pro konkrétní státy, kde a jak se vydávají. Ve většině zemí ho dostanete na letišti. Do některých zemí - USA, Kambodža, Srí-lanka, nově i Barma (Myanmar), si můžete vyřídit elektronické vízum a odkazy zde také najdete. Elektronická víza si zajistěte sami a jen přes oficiální stránky, ne přes internetové zprostředkovatele, zbytečně by se vám prodražily. Do USA musíte mít elektronické vízum ESTA https://esta.cbp.dhs.gov/ vždy, i když jen na letišti přestupujete.

• Drozd. Před vaší cestou do zahraničí se zaregistrujte do systému Drozd https://drozd.mzv.gov.cz/, který najdete na stránkách MZV. V případě nenadálých událostí v místě vaší dovolené o vás budou v ČR vědět a můžou vás kontaktovat.

• Cestování mezi dvěma státy. Kdyby jste někdy překračovali málo frekventovaný pozemní hraniční přechod z jedné země do druhé a případně zpátky musíte, mít v pasu výstupní a vstupní razítko. Může vám to připadat jako samozřejmost, že vám pas automaticky orazítkují, ale ne všude na přechodech jsou dobře viditelné imigrační budky nebo přepážky. Buďte proto sami aktivní a případně si úředníka vyhledejte. Snadno překročíte hranice, aniž byste o tom věděli a nikdo vás ani nezadrží. My jsme takto nevědomky ilegálně překročili hranici mezi Belize a Guatemalou a naše liknavost se nám vymstila. Po několikadenní cestě v Guatemale, jsme se vraceli zpět do Belize a měli jsme na přechodu velký problém, protože nám chybělo vstupní razítko do Guatemaly. Naštěstí jsme narazili na hodného imigračního úředníka, který se nad námi slitoval. Když viděl, že se s námi kloudně nedomluví a jsme asi úplní blbci, napařil nám jenom pokutu 100 dolarů a byli jsme zpět do Belize vpuštěni. Stejný problém měli i Češi, které jsme cestou potkali. Také překročili hranice bez razítka do Guatemaly a ti takové štěstí neměli. Museli si dojet pro razítko do pasu na konzulát do hlavního města a strávili s tím navíc 2 dny. Takže od té doby si dáváme velký pozor.

• Cestování s dětmi. Já jsem vzala svého syna na první exotickou dovolenou do Malajsie v 10 letech, když jsem si byla jistá, že zvládne dlouhý let s přestupy. Itinerář jsem se snažila přizpůsobit věku a s pobytem pár dní u moře. Pak už s námi cestoval do Mexika, Namibie, Hong-Kongu, na Filipíny, Srí-lanku a Maledivy. Dnes už není dávno dítě a podle zpětné vazby, kterou jsem od něj dostala, jsem mu připravila krásné zážitky a vzpomínky na celý život. Při cestování viděl velkou chudobu, v čem a jak lidé žijí, s čím si děti hrají a dodnes si uvědomuje, že blahobyt není pro každého samozřejmost. Dokonce nyní jako dospělý projevil zájem procestovat s námi "staříky" Panamu a Kambodžu. Takže zpětně vidím, že ukázat synovi kromě bohaté kultivované Evropy i jiná místa naší planety, bylo správné rozhodnutí.

• Smlouvání o ceně. Zejména v muslimských zemích je velkým sportem obchodníků smlouvání. Bez smlouvání to není ten správný obchod, a když smlouvat nebudete a přistoupíte na první cenovou nabídku, budete pro prodavače za blbce. Smlouvá se hlavně na tržištích, ale někdy i v kamenných obchodech. Funguje je to tak, že se zeptáte na cenu vámi vybraného zboží. Prodavač vždy cenu nadhodnotí a začíná přetahovaná. Já to dělám tak, že mnou vybranou věc si sama nacením a rozhodnu se kolik jsem za ní ochotná utratit. Beru v úvahu, jestli je to ruční práce, nebo cena není nijak přemrštěná. Potom já řeknu svojí cenu, kterou hodně podhodnotím. A po krátké diskuzi, nebo odcházení z obchodu a větě "it is very expensive" a volání prodavače že cenu sníží, většinou najdeme kompromis, který bude oběma stranám vyhovovat. Pokud se mi stane, že obchodník nechce mou cenu akceptovat a nechá mě odejít, je jasné, že jsem přestřelila a při dalším nakupování jsem už střízlivější.

 - Nikdy nesmlouvám, když jsou na zboží cenovky. (Někdy se vám ale může stát, že vám                      obchodník nabídne slevu i když na zboží cenovky jsou).            

  - Nikdy nesmlouvám, když je nabízená cena zboží pro mě přijatelná i když je to proti místním            prodejním zvyklostem a budu za blbce. Zejména v hodně chudých zemích je to mnohdy jediný        příjem pro celou velkou rodinu a z etických důvodů se o pár dolarů zásadně nehandrkuji. Když si      uvědomím kolik lidské práce stojí za jedním rukodělným výrobkem, prostě udělám charitu.    

-  Nikdy nesmlouvám v zemích, kde to není zvykem.

- Jestli se vám smlouvat nechce a jste ochotní utratit více peněz, nakupujte buď v lepších                   kamenných  prodejnách, kde jsou ceny pevně dané, nebo prostě nesmlouvejte.    

-  Při smlouvání buďte soudní, spokojenost z obchodu musí být na obou stranách.

• Dovoz mušlí, korálů, rostlin, živých zvířat a výrobků ze zvířat. Nasbírat si domů exotické mušle a korály rozhodně nedoporučuji. Chápu, že je to velmi lákavé, ale nedělejte to. V krajním případě si zakupte mušle v obchodě a nechte si vystavit účtenku, kterou si uschovejte. Živá zvířata a rostliny by snad pašoval jenom blázen a dovážet výrobky ze zvířat jako jsou přípravky přírodní medicíny, krokodýlí a hadí kůže, želvovina, slonovina apod. jsou zakázané. Tyto produkty pochází převážně z nelegálního lovu ohrožených druhů zvířat a za jejich dovoz hrozí obrovské problémy na letišti a velké  pokuty. Vždy si před cestou ověřte na stránkách MZV co je a není možné z dané destinace dovážet.

• Žebrání dětí je další specialita hlavně v Africe, ale i v některých chudých asijských zemích. I když vám bude dětí líto, toto určitě nepodporujte. Děti vysílají žebrat rodiče a hlavně tím děti učí, že nemusí pracovat, stačí natáhnout ruku a "bílý bohatý turista" nebohé děti obdaruje a příjem pro rodinu je bez práce. A hlavně, dáte jednomu a v momentě jsou u vás všechny děti z celé ulice nebo vesnice. Něco jiného je, pokud vám budou děti prodávat nějaké ručně vyrobené suvenýry, jako různé vázané náramky apod. V takovém případě je ráda podpořím a něco si koupím, i když to úplně nemám v plánu. Tím pádem mám alespoň dárky pro přátele.

• "Pomáhači" jsou chlapíci, na které narazíte téměř ve všech exotických zemích. Snaží se vám se vším ochotně pomoci v momentě, když u vás vidí, že máte nějaké nesnáze, stojíte nad mapou a hledáte cestu, vystoupíte z autobusu nebo jste prostě jenom bílý. Jsou dotěrní, nabídnou vám ubytování, průvodcovské služby, výlety, pomoc s hledáním cesty nebo místa, nebo i pomoc s parkováním auta. Nejenom, že to nebude zadarmo, a za sebemenší službičku po vás budou chtít peníze, ale i když zaplatíte, budete se jich i těžko zbavovat. Turisti jsou pro ně chodící peněženka a snaží se toho využít. Chápu, že nemají mnohdy jednoduchý život, ale tohle vtírání mi vadí. Já to řeším "No, thank you", v případě dalšího nátlaku důrazným "No" a ignorací. Když opravdu potřebuji pomoc místních, slušně požádám a ještě se mi nestalo, že by mi nezištně nepomohli.

• Nikdy se sami nevydávejte do nebezpečných míst jako jsou různé slumy nebo po setmění zastrčené tmavé ulice a snažte se předvídat i jiná bezpečnostní rizika. Všechny drahé šperky nechte doma a nikdy nenechávejte batoh nebo kabelku s penězi a doklady přehozenou jen tak přes opěradlo židle. Stejně tak foťák, mobil nebo ledvinku nenechávejte volně ležet na stole ve venkovní restauraci. Udělejte si kopii pasu nebo fotografii do mobilu, kterou noste s sebou a pas nechte v hotelu. Oddělte si hotovost, kterou budete na den potřebovat.