Brazílie

10.2. - 29.2. 2024

Do Brazílie jsme neměli úplně v plánu cestovat, ale při hledání letenek jsem narazila na zajímavou cenu, které se nedalo odolat. No, nekupte letenku za 11.700,-Kč a ještě k tomu v termínu karnevalu v Rio de Janeiro. Odlet byl z Berlína s příletem do Sao Paula. Rozhodli jsme se navštívit jen několik z nejvyhlášenějších míst Brazílie – Rio de Janeiro a karneval, ostrov Ilha Grande, Amazonii, Salvador a vodopády Iguazu.

Karneval v Riu je obrovský zážitek. Celé město několik dní žije jen karnevalem, všichni slaví a v ulicích jsou davy místních i turistů ve všemožných bizardních kostýmech. Popíjejí tradiční brazilský nápoj caipirinu, tančí v rytmu samby, nebo se účastní pouličních karnevalových průvodů tzv. Bandas, které probíhají po celém Riu. My, oblečení v "civilu" jsme si připadali trochu jako z jiné planety. Evidentně skoro nikdo v době karnevalu nepracuje, protože celé město je několik dní téměř paralyzované, fungují jen nejnutnější služby jako je doprava, ale jinak je vše zavřené. Byl velký problém najít otevřený obchod nebo restauraci. Ale všude v ulicích byly stánky s nápoji a rychlým občerstvením. Hlavní oficiální průvody s velkolepými alegorickými vozy a tanečnicemi v nádherných kostýmech probíhají na Sambadromu, kde se prezentují nejlepší brazilské taneční školy samby.

Brazílie je největší stát v Jižní Americe a pátý největší stát světa a museli jsme tomu přizpůsobit cestování po destinaci. Vzhledem k opravdu velkým vzdálenostem jsme cestovali po Brazílii letadlem, např. let z Ria do Manaus v Amazonii trval 4 a půl hodiny. Celkem jsme absolvovali 5 vnitrostátních přeletů a po Brazílii nalétali přes 10 000 km. Jen na ostrov Ilha Grande jsme jeli autobusem a lodí. Tím pádem se cena dovolené dost navýšila, za 5 letenek jsme zaplatili asi 20.000,-Kč na osobu a byla to jednoznačně zatím nejdražší dovolená. Brazílie je moc hezká a rozmanitá země, kromě Rio de Janeira tady najdete krásné ostrovy a pláže, koloniální města, amazonský prales, národní parky, vodopády a mnoho dalších zajímavostí. Ale bohužel, naše časové možnosti byly omezené, takže jsme viděli jen opravdu malý vzorek. Na poznávání dalších zajímavých míst, které bychom rádi viděli, by nám ani půl roku nestačilo. Velkým oříškem je nejvhodnější doba k návštěvě Brazílie. Vzhledem k obrovské rozloze země není úplně jednoduché vychytat hezké počasí ve všech místech, které plánujete navštívit a budete muset udělat kompromisy.

10.2. Odlet z Berlína v 6 hod. s přestupem v Lisabonu, přílet do Sao Paula v Brazílii.

Autem dojedeme do Berlína na letiště Brandenburg a zaparkujeme na krytém parkovišti Easy Airport Parking. Kyvadlový minibus nás odveze k terminálu. Přílet do Lisabonu v 8.35 hod. Příruční zavazadla si dáme do úschovny a pojedeme autobusem č. 744 do centra Lisabonu na zastávku Restauradores Square, jízdenka se kupuje u řidiče. Odlet z Lisabonu je v 16.30 hod., přílet do Sao Paula ve 23.30 hod. Taxíkem pojedeme do hotelu Hostel aeroporto.

- Delší čekací dobu v Lisabonu jsme si zkrátili návštěvou města, jehož centrum je hezké, celkem malé a kompaktní. Jelikož už jsme v minulosti v Lisabonu byli, zvolili jsme jen menší procházku po městě, dali si oběd a vrátili se stejným autobusem na letiště. Po příletu do Sao Paula jsme jeli taxíkem do Hostelu aeroporto, který byl nejblíž letišti a cenově dostupný. Ubytování bylo hodně spartanské, ale potřebovali jsme se jen pár hodin vyspat, protože brzy ráno jsme pokračovali letadlem do Rio de Janeira.

11.2. Odlet ze Sao Paula do Rio de Janeira.

Rio de Janeiro - pláž Copacabana, pláž Ipanema

V 7.30 hod. odlétáme do Ria se společností Latam. Na letiště pojedeme taxíkem. Přílet je v 8.30 hod. na letiště Santos Dumont v Riu. Z letiště pojedeme tramvají L1, nebo L3 do zastávky Carioca. Musíme koupit v automatu dobíjecí kartu na MHD Riocard. Ubytování máme ve Studio no Largo da Carioca, od tramvaje dojdeme pěšky. Odpoledne pojedeme na Copacabanu metrem ze stanice Carioca do zastávky Cardeal acoverde (žlutá linka). Pěšky dojdeme do karnevalového centra Arena Copacabana. kde si vyzvedneme vstupenky na Sambadrom parade (hlavní karnevalový průvod) na 12.2. Ještě si zajedeme stejnou linkou metra na pláž Ipanema, zastávka General Osorio.

- Tak tento den byl opravdu hektický a náročný. Hned ráno jsem v hostelu v Sao Paulu při objednávání taxíku na letiště pochopila, že v této zemi se ani s mojí ubohou angličtinou nedomluvím a překladač bude nutnost. A opravdu jsem se nemýlila, paní na recepci vůbec nechápala co po ní chceme. V Brazílii je úředním jazykem portugalština a anglicky jsem nedomluvila téměř nikde. Po příletu do Ria jsme šli do automatu koupit dobíjecí kartu na MHD, ale podařilo se nám koupit pouze jednu. Zkusili jsme další automat a zjistili, že systém zkolaboval pod náporem návštěvníků karnevalu a nefunguje. Bez karty nelze tramvají cestovat, takže jsme jeli na ubytování nakonec taxíkem. Apartmán, ve kterém jsme bydleli byl na strategicky skvělém místě na okraji čtvrti Santa Teresa, hned u metra, kousíček od tramvajové a autobusové zastávky a v docházkové vzdálenosti od historického centra. Přímo pod okny a v okolních ulicích probíhaly oslavy karnevalu a pouliční průvody Bandas. Odpoledne jsme metrem zajeli na slavnou Copacabanu, kde jsme si vyzvedli vstupenky na Sambadrom, které jsem měla zaplacené přes internet. Není to levná záležitost, vstupenka stojí kolem 100 USD, ale tenhle zážitek jednou za život jsme si nemohli nechat ujít. Jinak Copacabana je z našeho pohledu celkem hnusná pláž, moře špinavé a tisíce lidí. Tady bych dovolenou trávit opravdu nechtěla. Ale vykoupat jsme se museli, protože to byla skoro povinnost. V podvečer jsme popojeli metrem na pláž Ipanema, kde zrovna začínal pouliční průvod. Byl tam hrozný blázinec, ale skvělá atmosféra. Zpátky na Cariocu jsem se s tím nepárala a jela metrem jen v plavkách a plážovém šátku. Nikoho to absolutně nevzrušovalo a i já jsem měla pocit, že jsem do toho kostýmového bizáru celkem zapadla. Ještě se vrátím ke kartě na MHD. Nakonec jsme zjistili, že na metro a na autobus stačí jedna karta pro oba, kterou jsme si u turniketu předali. Do tramvaje ale musí mít opravdu každý svojí kartu, protože chodí revizor se čtečkou a jedna karta vám neprojde.

12.2. Rio de Janeiro 

Cukrová homole, večer Sambadrom.

Ráno se vypravíme lanovkou na Cukrovou homoli- Pao de Acúcar. Autobusem č.107 pojedeme z Cariocy do zastávky Unirio - směr Urca. Odpoledne si užijeme pouliční karneval a večer máme hlavní karnevalový průvod na Sambadromu. Tam pojedeme metrem ze stanice Carioca do zastávky Central žlutou, nebo zelenou linkou a dále pěšky ulicí Avenida presidente Vargas asi 700m na Sambadrom. Zpátky pojedeme opět metrem, v době karnevalu je v provozu 24 hodin.

-Autobusová zastávka do Urci byla kousek pěšky od od našeho ubytování a vystoupili jsme u nástupiště lanovky na Cukrovou homoli. Na vrchol se dostanete 2 lanovkami. Na první stanici je několik vyhlídek a také restaurace. Druhá lanovka vede až na vrchol hory, odkud máte celé Rio jako na dlani. Z vrcholu Cukrové homole můžete na protějším kopci vidět sochu Krista Spasitele. My jsme přijeli brzy ráno a ještě tolik turistů nebylo a přálo nám i počasí. Ale na zpáteční cestě už byla u stanice lanovky dlouhá fronta, proto je lepší si přivstat a přijít hned jak lanovku otevřou. Také nemá smysl návštěva homole při špatném počasí, nebo když je zataženo. Odpoledne jsme si užívali pouliční karnevalové atmosféry a večer se vypravili na zlatý hřeb karnevalu – průvod na Sambadromu. Areál Sambadromu je opravdu velký, má několik tribun a vstupů a cesta od metra nám zabrala asi 20 minut. Samotný karnevalový průvod byl velkolepý zážitek, tanečnice v pestrobarevných kostýmech, alegorické vozy a hudba samby. Tohle jsem znala jen z televize a teď jsme to viděli i na vlastní oči.

13.2. Rio de Janeiro, 

Socha Krista Spasitele, procházka po městě.

K soše Krista-Cristo Redentor pojedeme nejdříve autobusem č. 422 ze zastávky Anfilófio de Carvalho kousek od Carioci a vystoupíme na konečné na terminálu Cosme Velho, kde přestoupíme na vláček Corcovado, který jede na vrchol pod sochu Krista. Odpoledne se projdeme po centru a pojedeme vyzvednout zpáteční jízdenky na autobus na Ilha Grande na 15.2. na autobusový terminál Rodovario novo. Pojedeme tramvají L1 ze zastávky Carioca a vystoupíme na zastávce Rodovario.

- Další ikonu Ria, sochu Krista Spasitele s rozpaženýma rukama jsme navštívili dopoledne. Zastávka autobusu byla opět kousek od apartmánu a dojeli jsme na konečnou. Na nástupišti vláčku, který jede po 30 minutách, jsme si vystáli menší frontu a vyjeli na vrchol. Prostranství okolo sochy není úplně velké a byla tady hlava na hlavě. Vyfotit se pod Kristem bez houfu lidí prostě nešlo. Podívali jsme se na Rio z ptačí perspektivy a vrátili se zpátky na Cariocu. Pěšky jsme se prošli k akvaduktu Arches of Lapa a okolo moderní metropolitní katedrály Sao Sebastiano, která je mimořádně ošklivá, zpět. Ještě jsme si tramvají zajeli pro zpáteční jízdenky na autobus na Ilha Grande, kterou jsem měla zaplacenou přes internet. Naštěstí již zprovoznili automat na karty na MHD, takže jsme si mohli druhou dokoupit a tramvají bez problémů jet. Večer jsme šli do víru karnevalu v naší ulici na Carioce a popíjeli výbornou caipirinu za 45,- Kč.

14.2. Rio de Janeiro

Santa Teresa historickou tramvají.

Od Stanice metra Carioca dojedeme historickou tramvají do Santa Teresy a zpět se vrátíme přes schody Selaron do Carioci pěšky. Poslední den karnevalu.

- Stanice žluté historické dřevěné tramvaje tzv. Bonde byla také hned za rohem našeho ubytování. Cestou na tramvajovou zastávku jsme se zastavili v Burger Kingu na hamburger, protože jiná možnost jídla nebyla, což se druhý den ukázalo jako velká chyba. Tramvaj je jen pro 16 cestujících, jede přes akvadukt Arches of Lapa a šplhá do kopce křivolakými uličkami do historického centra Santa Teresy. Cestou máte krásné výhledy na Rio a na staré koloniální budovy. Prohlédli jsme si Santa Teresu a zpět do Carioci jsme došli pěšky přes mozaikové schody Selaron. Schody Selaron jsou vyhlášenou atrakcí v Riu a také to tak na místě vypadalo. Davy lidí a pořídit fotku bez turistů bylo nemožné. 215 chodů je obložené pestrobarevnými kachlíčkovými mozaikami a pokochat se tímto dílem v klidu, by znamenalo přijít hodně brzy ráno. Náš poslední večer v Riu a poslední večer karnevalu jsme si užili v ulicích.

15.2. Z Rio de Janeira autobusem a lodí na ostrov Ilha Grande.

Ilha Grande

V 7 hod. ráno odjíždí autobus společnosti Costa Verde z terminálu Rodovario novo. Na nádraží pojedeme tramvají L1 ze zastávky Carioca do stanice Rodovario. Autobus jede asi 2,5 hod. a vystoupíme ve městě Conceicao De Jacarei. Pěšky dojdeme do přístavu, loď jede každou hodinu. Ubytování na ostrově máme v apartmánu Kitnet v městečku Abraao, kam podjeme pěšky.

- V noci před odjezdem autobusu na Ilha Grande mě probudily žaludeční s střevní potíže. Nacpala jsem do sebe léky a děsila se cesty na ostrov. Na autobusový terminál v Riu a autobusem do přístavu v Conceicao De Jacarei jsem dojela ani nevím jak. Loď naštěstí moc nehoupala a na ubytování jsem se doslova doplazila. Dobře mi opravdu nebylo a navíc se spustil velký liják, který trval do druhého dne, což jsem nakonec i uvítala. Zbytek dne jsem proležela a alespoň mi nebylo líto, že nemohu ven. V poledne začalo být špatně i manželovi, měl úplně stejný průběh jako já a tak jsme začali pátrat z čeho je nám zle. Došli jsme k závěru, že jediné jídlo, které jsme měli stejné, byl onen hamburger z Burger Kingu v Riu. Deštivý den jsme oba strávili v posteli a střídali se na WC.

16.2. Ilha Grande

- Druhý den ráno se vyčasilo a nám se udělalo lépe. Rozhodli jsme se, že půjdeme na průzkum ostrova. Ilha Grande je moc hezký zelený tropický ostrov a jeho hlavní přístavní městečko Abraao je centrem veškerého dění na ostrově a zároveň jedinou přístupovou cestou, kam připlouvají i všechny lodě. Najdete tady restaurace, obchody, pláž a téměř veškeré ubytovací kapacity. Na Ilha Grande nejezdí žádná auta, takže jediná možnost jak se po ostrově pohybovat je buď pěšky, nebo lodí. Po celém pobřeží jsou pláže, které jsou přístupné buď lodí nebo některou turistickou stezkou. Milovníci treků si tady opravdu přijdou na své, protože Ilha Grande nabízí hned několik různě dlouhých a různě náročných turistických tras napříč ostrovem. Celý den jsme pojali velmi zlehka vzhledem k předešlé zdravotní indispozici. Udělali jsme si krátký pěší okruh kolem starého vězení a akvaduktu zpět do Abraao, prošli a zmapovali městečko a šli na chvíli na pláž.

17.2. Ilha Grande

Pláž Lopes Mendes

Celodenní výlet na pláž Lopez Mendes, pojedeme lodí z Abraao do vesnice Pouso a potom pěšky na pláž. Musíme zakoupit jízdenky na loď na 19.2. zpět na pevninu do Conceicao De Jacarei.

- Dlouhá a široká pláž Lopez Mendez na protější straně ostrova s bílým pískem a azurovým mořem je asi nejhezčí a také nejvyhlášenější a dostanete se na ní pouze lodí. Na pláži není žádné ubytovací zařízení a vzhledem k její velikosti není vůbec přelidněná. Ve městě Abraao jsme si zakoupili zpáteční jízdenku na loď, která nás vysadila ve vesnici Pouso a odtud je to asi 20 min. procházka k pláži. Zpět jsme opět odjeli lodí z Pousa ve stanovenou hodinu do Abraao. Na pláži Lopez Mendez si můžete zakoupit občerstvení v několika stáncích, ale doporučuji vzít si s sebou hotovost. I když mají platební terminály, signál úplně nefunguje. Ještě poznámka k platebním kartám na ostrově – ve všech průvodcích a cestopisech jsem se dočetla, že na celém ostrově Ilha Grande nelze platit kartou. Takže, tato informace už neplatí, v únoru 2024 brali bez problémů karty úplně všude.

18.2. Ilha Grange

Celodenní lodní výlet.

- Den předem jsme si zakoupili v místní agentuře výlet lodí na 5 míst s plážemi a s koupáním v moři v okolí ostrova. Tři zátoky byly opravdu krásné, zbývající dvě bych vidět nemusela. Ale celkově to byl příjemně strávený den.

19.2. Z Ilha Grande lodí a autobusem do Rio de Janeira a letadlem do Manaus.

Ráno odjedeme první lodí z ostrova a v 9.40 hod. nám jede autobus z Conceicao De Jacarei do Ria. Z autobusového nádraží v Riu pojedeme taxi na letiště Aeroporto Galeao a letadlem v 15.30 do Manaus se společností Latam. Přílet do Manaus je ve 20.55 hod. Do hotelu Blue Tree pojedeme z letiště taxíkem.

- Tak tento den se zpočátku jevil jako bezproblémový přesun do Manaus. Vše jsem měla dobře naplánované s dostatečnou časovou rezervou, jízdenky na autobus zakoupené, letenky taktéž. Loď přijela do přístavu na čas, došli jsme na autobusovou zastávku v Conceicao De Jacarei a čekali na autobus do Ria. V 9.40 hod. autobus opravdu přijel a tak jsem se hrnula dovnitř. Ale řidič mě zarazil a portugalsky na mě, že ne, já mávala jízdenkami a anglicky na něj, že tedy ano. Nakonec jsem z toho pochopila, že nás vezme další autobus. Stáli jsme na zastávce jako opaření a nechápali. Tohle se mi za celou mojí cestovatelskou éru ještě nestalo, abych nenastoupila do dálkového autobusu s předem zakoupenou jízdenkou a místenkou na daný čas. Tak jsme chvíli čekali a naivně si mysleli, že vzápětí pojede do Ria další autobus. Když už to trvalo asi 20 minut a autobus nikde, přišlo nám to divné a na internetu jsem zjišťovala, kdy jede tedy ten další. Další jel za hodinu. Začali jsme lehce panikařit, protože byl ohrožen náš odlet do Manaus. Při představě, že se bude situace opakovat a další autobus nás opět nevezme jsme se rozhodli, že musíme jet na letiště do Ria taxíkem. Lehce jsem se hroutila, když jsem si představila kolik to bude asi stát. No, nakonec to tak hrozné nebylo, taxikář nám předem oznámil, že 100 kilometrová cesta na letiště bude stát v přepočtu 1700,-Kč. Letadlo jsme krásně stihli a večer přistáli v Manaus.

20.2. Manaus

Prohlídka města, Teatro Amazonas, přístav, Mercado Adolpho Lisboa, Palác Rio Negro.

- Město Manaus je vstupní bránou do brazilské Amazonie a také veškeré džunglové výlety se pořádají právě odsud. To byl také důvod, proč jsme Manaus navštívili i my. Měli jsme rezervovaný 4 denní pobyt s aktivitami s agenturou Amazon Travel Manaus asi 30km od města v Lodge Anaconda na ostrůvku uprostřed řeky Rio Negro. Rio Negro je jedním z přítoků Amazonky a voda v řece připomíná barvou Coca Colu. V Manaus si můžete vybrat různé jednodenní výlety, pobyty v amazonské džungli i několikadenní plavbu lodí, záleží na vašich preferencích a stavu vašich financí. Jinak město jako takové není nic moc, v centru je jen pár historických budov a koloniálních domů. My jsme ho v rychlosti prošli a na Mercado Adolpho Lisboa nakoupili autentické indiánské suvenýry a protože bylo šílené vedro, pražilo slunce a vlhkost vzduchu skoro 100% nedalo se venku vydržet. Počasí nás celkově překvapilo, po celou dobu našeho pobytu v Amazonii bylo krásné slunečné počasí, což bylo na toto roční období hodně neobvyklé. Byli jsme připravení spíše na déšť, který je tady a v této době statisticky normální. Jinak, v hotelu nám bylo z bezpečnostních důvodů doporučeno jezdit po městě pouze taxíkem, což jsme striktně dodrželi.

21.2. Z Manaus do amazonské džungle.

Přespání v džungli

- Ráno nás v hotelu vyzvedlo auto agentury, odjeli jsme za město a odtud lodí po řece Rio Negro do Lodge Anaconda. Po obědě jsme začali naší první aktivitu a to přespání v džungli. Každý z naší 10 členné skupiny vyfasoval hamaku (houpací síť) s moskytiérou a se dvěma průvodci, kteří neuměli slovo anglicky jsme se vydali kousek lodí a potom asi hodinu pěšky do džungle. Naštěstí s námi byli holky z Ekvádoru a ty nám do angličtiny potřebné informace přeložily. Naši průvodci, kteří byli v džungli jako doma postavili jednoduchý přístřešek z kmenů stromů, které pokáceli. Z mého pohledu to byla hrozná dřina a když k tomu přičtu ještě vlhkost vzduchu, byl to obdivuhodný výkon. Naše trička se dala ždímat a to jsme nic nedělali a jen koukali. Pověsili jsme si hamaky a povečeřeli skvělá pečená kuřata na ohni. V noci jsme poslouchali zvuky džungle, což bylo něco tak úžasného, že se to nedá ani popsat.

22.2. Amazonská džungle 

Rybolov piraní, noční pozorování kajmanů.

- Ráno po džunglové snídani nás naši průvodci vzali na menší trek. Ukázali nám všemožné tropické rostliny, které indiáni používají místo léků na různé nemoci. Měli úžasné znalosti a bylo vidět, že v džungli asi vyrůstali. Po přírodovědné exkurzi jsme se vrátili lodí zpět do lodge. Přes manželovy počáteční obavy jak tuto kempovací akci přežije jsme se oba shodli, že to byl jeden z top zážitků z celé naší cesty po Brazílii. Po obědě nás čekal rybolov. Každý dostal bambusovou pytlačku, návnadu z kuřecího masa a vyjeli jsme loďkou na řeku. Musím se pochlubit, jednu pirani jsem jako jediná z celé skupiny opravdu chytla. Po ne moc úspěšném rybaření jsme uprostřed řeky počkali na krásný západ slunce a když se setmělo, vyrazili jsme na lodi hledat kajmany. V rákosí byly vidět jejich oči, které svítily jako malinké žárovky. Bylo to až strašidelné, když jsme si uvědomili, že jsou všude kolem nás. Potom náš průvodce zaparkoval loď a seskočil z lodě na břeh. Po kolena se brodil bahnem a po chvíli přinesl malého kajmana, kterého chytil holýma rukama. Zblízka jsme si kajmana prohlédli a pak ho pustil zpátky na svobodu.

23.2. Amazonská džungle

Trek, ukázka domorodých tanců, koupání s růžovými delfíny, lodní výlet.

- Dopoledne jsme měli na programu hned tři aktivity. Nejdříve jsme loďkou přejeli na druhou stranu řeky Rio Negro a udělali si s průvodcem krátký trek do džungle. Vzhledem k tomu, že jsme předchozí den v džungli už byli, přišlo mi to trochu zbytečné, ale alespoň jsme se prošli. Potom následovala návštěva ukázkové indiánské vesnice, kde nám amazonští indiáni zatančili, což bylo celkem zajímavé. Je to hlavně atrakce pro turisty, indiáni tady nebydlí, jen sem chodí do "práce". Ale udělali jsme si představu, jak indiáni v Amazonii žijí. Po návštěvě vesnice jsme se jeli koupat se sladkovodními růžovými delfíny, kteří žijí volně v Rio Negro, ale částečně jsou ochočení. Připluli jsme doprostřed řeky, kde bylo molo. Jejich "páníček" měl pro delfíny připravené ryby, zapískal a najednou jsme viděli jak začali k molu delfíni připlouvat. Naskákali jsme do vody a plavali mezi houfem světle růžových delfínů. Byli velmi kontaktní a různě nás pošťuchovali, my jsme se jich mohli dotýkat, ale nesměli si na ně lehat, nebo se na nich vozit. Tohle byl opravdu vzrušující a výjimečný zážitek. Odpoledne jsme vyjeli lodí po Rio Negro. Tak tento výlet vzrušující opravdu nebyl. Pluli jsme po řece několik hodin a průvodce nám ukazoval nějaké polorozpadlé nedokončené stavby na břehu, resorty pro bohaté a jednou jsme vystoupili na písečném ostrůvku uprostřed řeky, kde nic nebylo. Celkově hrozná nuda, nikoho to očividně nebavilo a jen jsme se těšili až se vrátíme zpátky lodge. Odpoledne na h...o.

24.2. Amazonská džungle, přelet z Manaus do města Salvador.

Dopoledne návštěva vesnice a krátký trek. Po obědě se vrátíme zpět do Manaus lodí a autem. Auto agentury nás odveze přímo na letiště. Odlet do Salvadoru ve 21 hod. se společností Latam.

- Jeden z našich průvodců nás vzal do své vesnice na břehu Rio Negro a ukázal nám svůj dřevěný dům a mohli jsme se podívat i do jeho domácnosti, kde žila pohromadě celá velká rodina. Po prohlídce jsme se vydali na krátký trek okolo vesnice. Odpoledne jsme se vrátili do Manaus a na letišti počkali na odlet do města Salvador.

25.2. Salvador 

Historické centrum - Praca da Sé, Largo do Pelourinho, Mercado Modelo, Elevador Lacerda.

Přílet do Salvadoru ve 4.20 hod. Letištním kyvadlovým autobusem, který jezdí zdarma pojedeme na stanici metra Aeroporto a odtud modrou linkou do stanice Acceso norte. Přestoupíme na červenou linku a vystoupíme ve stanici Campo de Polvóra. Transferovou jízdenku si koupíme v pokladně. Od metra pojedeme do hotelu taxíkem. Ubytování v Pousada Beija Flor. Pěší prohlídka města. 

- Brzy ráno jsme přistáli v Salvadoru a dojeli do hotelu, který byl hned na začátku historického Starého města, takže jsme měli všechny zajímavosti v krátké docházkové vzdálenosti. Hotel byl ve starém koloniálním domě a byl moc hezký. Metro v Salvadoru bohužel nejezdí do centra, takže nejlepší volba jak se od metra dostat do hotelu byl taxík. Historické centrum je rozděleno na horní Staré město (Cidade Alta) a Dolní město (Cidade Baixa). Prohlédli jsme si Staré město a výtahem Elevador Lacerda, který je vysoký 72m a spojuje obě části sjeli do Dolního města k Mercado Modelo, kde můžete zakoupit různé suvenýry. Výtah, který je velmi zajímavý, slouží jako součást dopravy, byl zdarma a večer je barevně nasvícen. Do Dolního města se můžete také dostat zubačkovou lanovkou z r. 1874 z náměstí Praca da Sé. Celé historické centrum je opravdu krásné, má skvělou atmosféru a je to taková perla Brazílie.

26.2. Salvador - přelet do Foz do Iguazu.

Salvador, čtvrť Barra

Dopoledne pojedeme do čtvrti Barra, která je u pobřeží, jsou tady tři koloniální pevnosti, maják a dlouhé nábřeží. Odpoledne taxíkem na letiště a v 18.15 odlet do Foz do Iguazzu se společností Azul, přílet ve 23.30 hod. Z letiště pojedeme taxíkem do hotelu Rouver.

- Původně jsem měla dopravu do čtvrti Barra naplánovanou autobusem MHD, ale vzhledem k tomu, že taxíky byly celkem levné, rozhodli jsme se, že budeme radši využívat tento způsob dopravy. Čtvrť Barra je modernější, prošli jsme se po pobřežní promenádě, prohlédli si největší pevnost s majákem a vrátili se zpátky do centra. Před cestou na letiště jsme měli ještě trochu času, tak jsme se svezli lanovkou z Praca da Sé do Dolního města, rozloučili se se Salvadorem a odjeli na letiště.

27.2. Foz do Iguazu 

Vodopády na brazilské straně, Ptačí park, přehrada Itaipú.

Ráno dojedeme taxíkem do autopůjčovny, kde si v 8,30 hod. vyzvedneme auto. Autem pojedeme na vodopády na brazilské straně. V návštěvnickém centrum si zakoupíme vstupenky a autobusem hop on/hop off, který je v ceně, dojedeme na zastávku Trilha das Cataratas k výchozí stezce k vodopádům. Po návštěvě vodopádů si prohlédneme Ptačí park, který je naproti návštěvnickému centru přes silnici. Odpoledne si zajedeme autem na přehradu Itaipú. V návštěvnickém centru přehrady se pořádají prohlídky vyhlídkovým autobusem.

- Vodopády Iguazu se rozkládají na hranici dvou států, Brazílie a Argentiny. Při plánování naší cesty jsem měla velké dilema, kterou stranu vodopádů zvolit. Brazilskou, argentinskou, nebo obě? Po pročítání mnoha diskuzí na internetu jsem se rozhodla pro obě, brazilskou i argentinskou, protože každá z nich nabízí na vodopády jiný pohled a byly i názory, že argentinská strana je hezčí. Z tohoto důvodu jsme si na dva dny půjčili auto v půjčovně Igufoz, které jsem měla přes internet rezervované. Ne každá autopůjčovna ale umožňuje překročení hranice a musíte mít Zelenou kartu (Carta Verde), kterou vám půjčovna zajistí. Doprava autobusem na brazilskou stranu vodopádů je snadná, jezdí tam autobus č.120, který obsluhuje i letiště, ale dostat se veřejnou dopravou z Foz do Iguazu do Argentiny je dost složité. Brazilská strana vodopádů je menší, ale ucelenější. Tady jsme nasedli na autobus, který projíždí parkem a je v ceně vstupenky a vystoupili na zastávce Trilha das Cataratas. Prošli jsme asi 1,5 km dlouhou stezkou, kochali se výhledy na vodopády a na konci nás čekal zlatý hřeb – Ďáblovo hrdlo, což je impozantní hřmící vodopád. V parku si můžete také zakoupit Macuco Safari, což je plavba člunem přímo pod vodopády, ale je to celkem drahé, takže tuto aktivitu jsme vynechali. Brazilskou stranu vodopádů zvládnete projít za dvě až tři hodiny. Po návštěvě vodopádů jsme zavítali do Ptačího parku, který je přes silnici. Park je pěkně navržený a celou dobu procházíte tropickou džunglí. Nejhezčí byla obrovská voliéra papoušků, kam můžete volně vstoupit a být s nimi v kontaktu.

Odpoledne jsme si autem zajeli za město Foz do Iguazu k největší přehradě a vodní elektrárně na světě. Přehrada Itaipú, která je dlouhá skoro 9 km je považována na div moderního světa. Tato monumentální stavba vám vyrazí dech. V návštěvnickém centru jsme nasedli do vyhlídkového autobusu a část přehrady s turbínami si prohlédli. Město Foz do Iguazu není vůbec hezké a slouží jen jako základna pro výlety k vodopádů. Ale mají tady v restauraci výborné hovězí steaky.

28.2. Foz do Iguazu

Vodopády na argentinské straně.

- Ráno jsme autem přejeli přes blízký hraniční přechod, který je kousek za městem Foz do Iguazu do Argentiny. NP je vzdálen asi 20 km od hranic. Argentinská strana vodopádů je o dost větší než brazilská a na výlet jsme si vyhradili celý den. V NP je 6 okruhů a jezdí zde vláček od návštěvnického centra, který je v ceně vstupenky. Bohužel nedostanete mapku parku, takže se musíte orientovat jen podle mapy na panelech, které jsou sem tam umístěny. Vláček jezdí každou půl hodinu a v kiosku před nástupištěm dostanete jízdenku na určitý čas podle kapacity vláčku. My jsme naštěstí čekali jen tu půl hodinu. V době naší návštěvy vláček končil ve stanici Estación Cataratas, protože lávky strhla povodeň, a proto vyhlídka na Ďáblovo hrdlo na konečné stanici Estación Garganta nebyla přístupná. Jednotlivé trasy v NP nejsou dobře značené a museli jsme se i ptát a hledat. My jsme si prošli 2 trasy. První modrá trasa začíná u první stanice vláčku Estación Cataratas. Vůbec nás nenadchla, protože lávky vedou nad vodopády a vlastně nic nevidíte, protože se na vodopády díváte shora. A navíc tato okružní trasa je dlouhá a velkou část cesty procházíte po lávkách kde není vůbec nic zajímavého. Druhá, okružní žlutá trasa, která začíná opět u zastávky Estación Cataratas a vede okolo majáku, byla o hodně hezčí a nabízí panorama na vodopády. Nakonec jsme zjistili, že zelená trasa od stanice Estación Cataras je asi kilometrová zkratka k návštěvnickému centru, takže jsme nemuseli nazpátek ani na vláček čekat.

Když to shrnu, argentinská strana vodopádů je hodně roztahaná a velká část tras, které jsme prošli nenabízela vůbec nic zajímavého, což nás trochu zklamalo. Ale nakonec jsem byla ráda, že jsme viděli obě dvě strany, protože jsme si udělali na vodopády ucelený pohled. Jinak všude v parku můžete platit platební kartou, takže není potřeba argentinská měna. Konec výletu do Argentiny jsme si zpříjemnili v restauraci Tatu carreta v Puerto Iguazu. Objednali jsme si variaci hovězích steaků pro dva, což bylo asi kilo masa. Za tuto mega porci, kterou jsme ani nesnědli, steakové brambory a pití jsme v přepočtu zaplatili asi 700,-Kč.

29.2. Z Foz do Iguazu do Sao Paula a odlet do Berlína.

Sao Paulo

V 8.30 hod. vrátíme auto a taxíkem pojedeme rovnou na letiště Foz do iguazu. Odlet do Sao Paula je v 11.40 hod. se společností Gool, přílet ve 13.30 hod. Zavazadla si dáme do úschovny na letišti na terminálu 3, ze kterého budeme odlétat a pojedeme do centra Sao Paula. Autobus č. 257 jede z letiště na stanici metra Tatuapé (jízdenky u řidiče). Metrem pak do stanice Sé (jízdenky se kupují v pokladně pro jednotlivou jízdu). Odlet v 1.05 hod., přílet do Berlína 29.2. ve 22.30 hod.

- Po příletu do Sao Paula jsme se vydali autobusem a metrem do centra, které nebylo ničím oslňujícím. Na náměstí Praca de Sé je velká katedrála a okolní ulice jsou úplně obyčejné a nezajímavé. Celkově na nás centrum působilo ošklivým dojmem, což jsem tak trochu očekávala. Dali jsme si jídlo, prošli ulice kolem náměstí a radši se vrátili na letiště a počkali na letadlo do Evropy. Jediná kuriozita, která mě na Sao Paulu zaujala, bylo metro. Při zpáteční cestě na letiště bylo metro tak narvané, že se na nástupišti nakupil dav cestujících, kteří čekali, až se na ně dostane řada a do přecpaných vagónů budou moct nastoupit. Frontu jsme si vystáli i my a vešli jsme se až do třetího metra. Musím říct, že tohle jsem ještě nikde neviděla a tímto zážitkem jsme se rozloučili s krásnou Brazílií.

Fotogalerie